Baznaděj

7. ledna 2013 v 22:15 | Puzzle
Jako anděl bez křídel,
jako srdce, které nemůže bít,
jako pták bez peří
jako tvor který nemůže žít...
cítí se člověk zrazený,
jemuž zmizel sen

a ze snu o spravedlivém světě
zůstali jen sutě
pohřbená zůstávám navždy
v těch představách o pravdě
a zůstaly jen vraždy
a mrtvá těla snů
ten pokus o normální život...

jak žít, když není proč,
když to co bylo cenné
srdci drahé a milé, musí zůstat uvězněné
v té mysli jednoho člověka....

snad nejsem ve světě sama,
co sen v pravdu změnit touží
svět přece bludy klamán
se v temnotě souží

a tak smutek světa přetekl
a valící se vodu, už nezastaví žádná hráz
už konečně otevři oči! pravdě se postavíš snáz!
zahoď ten upjatý výraz, že tě nic nebolí
tvař se jak člověk, vždyť jednou to přebolí....






tohle jsem sepsala, když už jsem si opravdu nevěděla rady sama se sebou a brečela jsem u toho jako želva, ale co, minulost se nedá opravit,...., snad se to trochu líbí... :)
ps: dívejte se dopředu, jen tak na vás minulost nemůže ;)
xoxo
Puzzlegirl


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama